Kombinovaný kazetový rychlotest pro kvalitativní detekci IgG protilátek proti kapsidovému antigenu viru Epsteina-Barrové (VCA) a jadernému antigenu (EBNA) v plné krvi, séru nebo plazmě.

Pouze pro profesionální použití v in vitro diagnostice! Kombinovaný kazetový test Epstein-Barrové virus VCA/EBNA IgG (plná krev/sérum/plazma) je rychlý imunochromatografický test pro kvalitativní detekci IgG protilátek proti kapsidovému antigenu viru Epstein-Barrové (VCA) a jadernému antigenu (EBNA) ve vzorcích plné krve, séra nebo plazmy.

Virus Epsteina-Barrové (EBV) je všudypřítomný lidský virus, který způsobuje infekční mononukleózu (IM), samoomezující lymfoproliferativní onemocnění. V dospělosti se virem nakazí téměř každý a vytvoří si proti němu imunitu. V málo rozvinutých zemích dochází k sérokonverzi na virus již v raném dětství a obvykle probíhá bez příznaků. V bohatších zemích se primární infekce EBV často opožďuje až do dospívání nebo později a projevuje se jako IM přibližně u 50 % této věkové skupiny.

Po sérokonverzi, ať už symptomatické, nebo ne, vytváří EBV chronickou latentní infekci B-buněk, která pravděpodobně trvá celý život. EBV se replikuje v epiteliálních buňkách orofaryngu a je přítomen ve slinách většiny pacientů s IM. Kromě toho 10-20 % zdravých lidí, kteří mají pozitivní test na protilátky proti EBV, vylučuje virus do ústního sekretu. Reaktivaci latentního virového nosičství, o níž svědčí zvýšená míra vylučování viru, zhoršuje imunosuprese, těhotenství, podvýživa nebo nemoc. Chronické infekce EBV, ať už latentní nebo aktivní, jsou zřídka spojeny s onemocněním. EBV je však považován přinejmenším za přispívající faktor v etiologii nazofaryngeálního karcinomu, Burkittova lymfomu a lymfomů u imunokompromitovaných pacientů

Paul-Bunnell-Davidsonův test na heterofilní protilátky je vysoce specifický pro infekční mononukleózu (IM). Nicméně 10–15 % dospělých a větší procento dětí a kojenců s primární infekcí virem Epstein-Barrové (EBV) heterofilní protilátky nevytváří. Existuje potřeba sérologických testů specifických pro EBV, které by odlišily primární infekce EBV, které jsou heterofilní negativní, od onemocnění podobných mononukleóze způsobených jinými patogeny, jako jsou cytomegalovirus, adenovirus a Toxoplasma gondii.

Titry protilátek proti specifickým antigenům EBV korelují s různými stádii IM. Protilátky IgM a IgG proti antigenu virové kapsidy (VCA) dosahují vrcholu tři až čtyři týdny po primární infekci EBV. Hladina protilátek IgM proti VCA rychle klesá a po 12 týdnech je obvykle nedetekovatelná. Titry IgG protilátek proti VCA po dosažení vrcholu pomalu klesají, ale přetrvávají po neomezenou dobu. Protilátky proti jadernému antigenu EBV (EBNA) se tvoří mezi jedním měsícem a šesti měsíci po infekci a stejně jako protilátky proti VCA přetrvávají po neomezenou dobu. Přítomnost protilátek proti EBNA ukazuje, že infekce proběhla v minulosti.

Časné antigeny EBV (EA) se skládají ze dvou složek: difuzní (D) a restrikční (R). Termíny D a R odrážejí různé vzorce imunofluorescenčního barvení, které ukazují tyto dvě složky. Protilátky proti EA se přechodně objevují po dobu tří měsíců během akutní fáze infekční mononukleózy (IM) u 85 % pacientů. Protilátková odpověď na EA u pacientů s IM je obvykle spojena se složkou D, zatímco asymptomatická sérokonverze na EBV u dětí vytváří protilátky proti složce R. Definitivní diagnózu primární infekce EBV lze stanovit u 95 % sér v akutní fázi na základě detekce protilátek proti VCA, EBNA a EA.